Svatba. Jedno prosté slovo a co všechno znamená. Novou cestu, nový směr. A také nové příjmení ;-) Tak si prosím zaktualizujte své adresáře, od 27. 5. 2023 jsem Vávrová...
Novinky, blog, myšlenky
Jo, já vím, jsem hrozná a strašně dlouho jsem nic nenapsala. A víte proč? Protože šiju ANORAKY!!! :-D Ano, ten výtvor, o kterém jsem vcelku donedávna nevěděla nic. A přitom se bez něj prostě do přírody nechodí. Takže kromě záplavy těch historických kostýmů to vypadá, že oblékám zálesáky všude na světě.
Vážení a milí moji zákazníci, přátelé a návštěvníci webových stránek a fejsbůku,
asi se prostě a jednoduše potřebuji vypsat z něčeho, co mi poslední dobou hodně, ale hodně mrzí. Respektive štve. Respektive štve a mrzí. A nevím, co z toho víc.
Ráda komunikuji s lidmi, kteří jsou slušní, zeptají se na mojí práci a když něco chtějí, řeším s nimi přes e-mail, telefon, messengera jejich představy, stav zakázky, úpravy atd.
Ale opravdu mě nebaví odpovídat na následující styl dotazů:
Na burzách 13. 11. v Praze, 20. 11. v Brně a 4. 12. v Olomouci (více na https://www.facebook.com/Sermirskaburza/) předvedu, co umí vyšívací stroj.
Největší množství kostýmů a doplňků bude asi na LARP a fantasy, ale samozřejmě nejenom...
Námět výšivky si zákaznice navrhla sama. Je takový krásně český. Jak námět, tak samotný plášť. Lipové větvičky a lev, kterého měla v erbu královna Kunhuta, manželka Přemysla Otakara II.
Došila jsem první várku kostýmů pro divadelní spolek Komedyjanti z Tachova. Zřejmě připravují nějakou hru z překrásné doby renesance.
Reportáž o mé právě probíhající výstavě v Rokycanech na IDNES.CZ. Trošku mě vyzpovídali a trošičku jsem si i na závěr postěžovala na své milované známé, kteří mě zdraví stylem "Ahoj, já bych potřeboval/a...". Aby se neřeklo :-) Ale nebojte, mám vás stejně ráda :-D :-D
Konečně jsem dostala fotky od dlouholeté zákaznice z Německa. Jako předlohu jsem měla obraz, podle internetu jde pravděpodobně o Amalii Marii Josephu, kurfiřtku z Bavorska, v loveckém kostýmu.
Nadpis by se mohl sice chápat všelijak, dokonce i lehce lechtivě, ale prostě HURÁ!!! Mé desítkydňovonoční, potohektolitrové a nervovkýblioidní dílo je hotovo. Šaty podle obrazu Alžběty I. jsou dokončené. A jsou i nádherně nainstalované na mé chystané výstavě v muzeu v Rokycanech, spolu s oním milionkrát proklínaným obrazem :-)
„Jak já skromný bard, poctěn na stokrát, táhl s Geraltem z Rivie, chci do písně dát. Když bílý vlk se pral s Ďáblem stříbrným, jeho armádou elfů nechal jít, světem...“
Konečně někdo přišel s přáním na ušití i jiného kostýmu ze světa Zaklínače, než jen nudné prošívanice. Marigold. Bard, největší sukničkář pod sluncem a nejlepší přítel Geralta.
„Já tady ještě nemám žádný třicítkový kostým!“ zhrozila jsem při prohlížení mých www stránek. A přitom začíná éra třicítkových kostýmů, kdy všichni, co celou zimu prospali a na šerm si ani nevzpomněli (ono se při tomto způsobu sezón není ani čemu divit), se pozvolna probouzejí, otvírají oči, truhly, skříně a začínají se pomalu připravovat na Bílou Horu. A poslední kostýmy na tuhle třicítkovou obdobu Libušína budu zase dodělávat den před bitvou, jako vždycky :-)
„Ákcééé, poslední bavlna za starou cenu!“ Tak nějak mohly vypadat titulky inzercí v době, kam jsou datovány tyhle šaty. Americká občanská válka v roce 1865 skončila, otrokářství skončilo jakbysmet a ceny americké bavlny, která byla nejkvalitnější, tím vylétly rapidně nahoru.
Ajťák by řekl, že umím multitasking (schopnost operačního systému provádět několik procesů současně). To sice tedy není u žádné ženy nic nového, ale já opravdu svištím :-D Když pracuji na novém kostýmu, stříhám látky, našívám perličky, když spím, či bdím, zároveň u toho všeho vyšívám. No dobře, on mi s tím pomáhá takový jeden stroječek. Ale že mu to jde pěkně od ruky.
Mám kamaráda blázna. Tedy, já mám více takových. Jak nad tím přemýšlím, jen málo z nich je „normálních“ :-) A tomu jsem před měsícem ušila vlněný anorak na čundry. Do té doby jsem neměla potuchy, co to je anorak, a že je pro čundráky, zálesáky, bushcrafťáky a další podobně cáknutý jedince tak důležitý.
Když už mám prostě takovou úžasnou vyšívačku, nemůžu jí prostě nechat zahálet. A tak zatímco se nudím, mám nohy na stole, popíjím kávičku a přemýšlím, do čeho bych asi z dlouhé chvíle píchla :-D :-D, vyšívačka maká. A ani se nezapotí.
Znáte to, tu a tam se prostě přejíte i těch nejvybranějších dobrot, nadívaných pávů, hrdliček, labutí, kanců se šípkovou, křepelčích vajíček, krevet, ústřic a to 150 let staré francouzské víno vám už taky nejede. To pak máte strašnou radost nad mísou bramborů s tvarohem a pažitkou a skleničkou českého pivka. A stejné je to i s kostýmy, to jsou pořád samé brokáty, krajky, výšivky, volánky, prostřihy, perličky... Konečně někdo objednal také prostší kostým! :-)
Tak mi sviští kostým do Ameriky. Do Virginie. Brokátový pánský kostým v překrásných červených odstínech. Původně jsem myslela, že bych kostým dovezla (asi spíš teda doletěla) osobně, ale nějak mi to nevyšlo. Hmmm, no alespoň něco se tam podívá :-)
Právě jsem domordovala rokokový korzet. Naprosto chápu, proč korzety vždycky vyráběli muži, protože je to opravdu děsná mordýřina na ruce. Ale naprosto nechápu, proč už je dneska nevyráběj, třeba kováři, platnéři, zbrojíři... a proč to odnesou švadlenky :-) Ocelové kostice, pořádně vyztužený, jako vzpěry Sixtinské kaple.
Velká válka, zákopy, bojové plyny, plamenomety, první tanky a milióny promarněných životů v šílené hře mocností. Na druhou stranu Remarque, Rolland a další umělci, kteří svými díly obrušovaly hrany válečného běsnění. A elegantní uniformy, nablýskané knoflíky, přezky a šavličky pánů a elegantní šaty dam. Kontrast smrti a krásy...
Dámské pozadí od počátku věků přitahovalo pozornost. A ostatně, co si budeme nalhávat, sice na něj většinou nadáváme před zrcadlem, ale oči mužů na oné části našich těl spočívají často. A století páry vzdávalo svojí módou „honzíků“ ženským zadečkům skutečně hold.
Pan Drozda napsal divadelní hru se zpěvy pod názvem "Metternich nežil jako mnich". Jedná se o hru, kde starý Metternich vzpomíná na své manželky a milenky, které prošly jeho životem. Celá hra bude pojata s legrací a nadsázkou.
Jarní sluníčko už dokáže hezky hřát, takže pokrývka hlavy nás uchrání před úpalem, navíc ta žlutá koule umí i potrápit oční sítnice. A v dnešní době, kdy se navzdory všem radám prostě kvůli respirátorům brýle (ano, i ty sluneční) mlží, je nějaká čepka, klobouk nebo jiná pokrývka naší mozkovny často jedinou možností, jak si ochránit hlavu nejen před zmíněným úpalem, ale i oči před nadměrným světlem a ještě vypadat šik :-) A je fakt, že sluneční brýle prostě nejsou v jistých obdobích zrovna úplně LH.
Brokátový houppelande (svrchní oděv s rozšiřujícími se rukávy, nošený v pozdním středověku) a chaperone (prostě kapuce, ale chaperon zní líp a navíc je to správný název :-) ) pro zákazníka na Slovensko. Zákazník je z divadelní společnosti www.divadelnaspolocnost.sk, tak doufám, že mi pak pošle volňásek, abych viděla „svůj“ kostým v akci.
Mé válečné tažení s cílem rekonstruovat šaty podle obrazu Alžběty I. má další významný dílčí úspěch. V několika bitvách s košilí, kdy výsledek byl chvíli příznivější pro košili, chvíli pro mě, jsem nakonec slavně zvítězila.
Anorak. Co si mám pod tím představit, jsem zjistila, když jsme byli na návštěvě u kamaráda šermíře. Oznámil mi, že prostě nutně potřebuje na čundry správňáckej, buškrafťáckej, zálesáckej, vlněnej anorak, protože ho všichni nosí nebo o něm píšou nebo točí videa na jůtubku. A protože jedině v něm mu bude na toulkách českou „divočinou“ krásně teploučko, za mrazu, sněhu, nízkých teplot a to, vzhledem k nepřekonaným vlastnostem vlny, i když zmokne.
Uff, tedy tyhle mi daly fakt zabrat. Jsem ráda, že už jsou dokončené, šití bylo dost náročné. Ale výsledek prostě stojí za to. Krásné šaty, jako vystřižené ze Zemanových filmových Verneovek, inspirované všudypřítomným kouřem, padajícími sazemi z komínů, hlukem všemožných strojů a s tím kontrastující jemnou elegancí dam.
Připravujeme další velkou róbu se strojovou výšivkou. A záměrně píšu připravujeme, protože výšivku se rozhodla ozdobit našíváním korálků sama milá majitelka šatů.
Svrchník. Takové nicneříkající slovo. Ale zároveň všeobjímající. Kabát, bunda, mantl. Prostě aby na horní polovinu těla nebyla kosa. Ještě k tomu, když má dnes padat sníh :-) Každopádně se jedná o snad nejoblíbenější kostým poslední dobou. Tedy podle množství zakázek. Svrchníky jsou historizující, nikoli historické, dělané přesně na přání klienta. Asi se chystají nějaké masivní slavnosti na jihu Čech. Nebo to je pro davy korejskojaponskočínských turistů do Krumlova, eventuelně na nějakou demonstraci za více růží v našich zahradách, případně do pohádky o Šípkové Růžence :-) Těžko říct, klienty sice vyzvídám, ale také jsem vázaná jistou mlčenlivostí. Což je tedy pro mne hooodně těžké ;-)
A jedeme dál... Práce na šatech podle Alžběty stále pokračuje. Košile už se rýsuje. Na obraz Alžběty I., královny Anglie a Irska v letech 1558 až 1603, od neznámého autora jsem si už zvykla, a provokuje mě už o něco méně. Každopádně už jsem si téměř jistá, že až to dodělám, budu mít za prvé nárok na pořádný odpočinek a za druhé, ono mi to asi fakt bude slušet :-D :-D
Na přání mých milých zákazníků z Rakouska jsem ušila dámský a pánský landsknechtský kostým na historicky stylizovanou svatbu. Kostýmy jsou samozřejmě ve stejných barvách, aby k sobě manželé krásně ladili. A krytí na pánském kostýmu sice manželka požadovala větší, ale nakonec jsme se domluvili a vzhledem k množství vdavekchtivých ženských účastníků svatby jsme od toho upustili :-D ;-)
