Právě jsem domordovala rokokový korzet. Naprosto chápu, proč korzety vždycky vyráběli muži, protože je to opravdu děsná mordýřina na ruce. Ale naprosto nechápu, proč už je dneska nevyráběj, třeba kováři, platnéři, zbrojíři... a proč to odnesou švadlenky :-) Ocelové kostice, pořádně vyztužený, jako vzpěry Sixtinské kaple.
Zlámala jsem 3 jehly, rozdrtila 6 špendlíků (Fakt. Skoro na prach :-) ) a prošila prst. Sice jen jeden, ale zrovna ten můj! Skoro jsem i zvýšila hlas na své milované hafánky. Během šití korzetu došlo tedy nejen ke krveprolití (mému krveprolití!), ale skoro i k určité psychické újmě (mé i zvířectva).
To je tak, když se snažím strojem šít to,co je z velké části určeno pro ruční šití. Přece jen v rokoku šicí stroje neměli. Ani neví, o jakou se připravili legrandu :-)
