Anorak. Co si mám pod tím představit, jsem zjistila, když jsme byli na návštěvě u kamaráda šermíře. Oznámil mi, že prostě nutně potřebuje na čundry správňáckej, buškrafťáckej, zálesáckej, vlněnej anorak, protože ho všichni nosí nebo o něm píšou nebo točí videa na jůtubku. A protože jedině v něm mu bude na toulkách českou „divočinou“ krásně teploučko, za mrazu, sněhu, nízkých teplot a to, vzhledem k nepřekonaným vlastnostem vlny, i když zmokne.
Poslal mi pár videí a obrázků pro inspiraci a vlněný anorak je na světě. Délka do poloviny stehen, pod zadek, vepředu dvojitá kapsa, klokanka a uzavíratelná kapsa na suchý zip, šněrování u krku s brzdičkou a velká, prostorná kapuce.
Zářili mu oči tisícem vandráckých stezek, když si byl anorak vyzvednout a už se viděl pod brdskými smrky, buky a břízami a těšil se, až mu anorak načichne tou správnou čundráckou vůní ohníčků a lesních mlhavých rán.
Poslal mi pak pár fotek z toho pravého „buřtkraftu“ :-) na Bílé skále, vypínající se nad brdskými Bahny, až jsem mu trochu záviděla tu pohodu. Kdyby raději poslal toho opečeného buřtíka... :-)
